Rozhovor se Zdeňkem Beranem v Knižních novinkách 3/2025

Beseda v Pečkách. Zleva Zdeněk Beran, anglista a překladatel, editor díla J. K. Šlejhara, a Vladimír Císař, autor výtvarného doprovodu ediční řady.

Na trhu nejste dlouho, proč a jak nakladatelství vzniklo?

Nakladatelství LEVYN patří k malým nakladatelským firmám, vzniklo vlastně jako rodinný podnik, když jsme se rozhodli vydat si některé tituly pro radost. V průběhu času však získalo pevnější koncepci, kterou představují dvě ediční řady, Malina Books pro moderní překladovou literaturu a Malina Classics pro klasické tituly především české provenience.

V edici Malina Classics vydáváte knihy Josefa Karla Šlejhara. Proč právě jeho?

Šlejhar patří k neprávem opomíjeným českým klasikům přelomu 19. a 20. století, jehož díla doposud vycházela spíše nahodile. My jsme se rozhodli tuto situaci napravit a ukázat českým čtenářům, že jeho tvorba je rozsáhlejší, pestřejší, a hlavně modernější, než jak se obvykle prezentuje. Byl to bezesporu jeden z průkopníků moderních uměleckých směrů, ostatně patří mezi signatáře manifestu České moderny z roku 1896.

Můžete jeho tvorbu představit čtenářům?

Šlejhar tak jako řada jiných autorů té doby vycházel z naturalistické koncepce, brzy ji však překonal směřováním k symbolistickému výrazu. Leckde dokonce tyto dvě metody, zdánlivě protichůdné, propojil. To se konkrétně projevuje tak, že na jedné straně dokáže s pronikavým, velmi kritickým postřehem shromáždit nejrozmanitější doklady o zlu, ovládajícím lidské povahy i celá společenství, na druhé straně neméně působivě zachycuje vnitřní stavy či vnitřní svět člověka, který je přítomností zla tak či onak zasažen, jak se děje třeba v románu Peklo. Šlejhar tak do jisté míry předjímá Kafku anebo expresionistickou prózu, zároveň je jeho tvorba, ať už z hlediska tvarového, nebo jazykového, zcela svébytná a jedinečná. A to na ní fascinuje nejenom mě.

Začali jste Peklem, v knihkupectvích jsou teď další čtyři svazky. Co bude dál?

V plánu máme zpřístupnit v podstatě celé Šlejharovo dílo, rozvržené do čtrnácti svazků. Zatím jsme vydali romány, což je méně známá část jeho díla, a dvě povídkové sbírky. Rádi bychom také uveřejnili jeho prózy dosud roztroušené jen po časopisech či dochované v rukopisech. I toho je poměrně dost. A navíc, když vše půjde dobře, mohlo by dojít i na jiné české klasiky.

Začít řadu románem Peklo se nám zdálo ideální. Představuje zcela moderní koncept – jeden hlavní hrdina, děj vměstnaný do jediné noci v apokalypticky vykresleném prostředí cukrovaru, gradující milostný vztah, sžírající sebepochybování a fatální selhání osobní odpovědnosti… Ano, jazyk je těžký, ale jak zaznělo na jedné z našich šlejharovských besed, „do Šlejhara je potřeba (a možno) se pročíst“.

V nabídce nakladatelství mě zaujala i kniha Alana Duranta Krev. Proč jste sáhli po „young adult fiction“?

Současný anglický spisovatel Alan Durant je skutečně autorem young adult fiction, Krev ovšem toto žánrové zařazení výrazně přesahuje. Hrdinou je sice dospívající chlapec, avšak situace, ve které se ocitne, je obecnější. Durant dokázal nesmírně čtivou formou propojit psychologickou sondu do života člověka čelícího snad nejkrajnějšímu možnému prožitku, náhlé ztrátě obou rodičů, s detektivní prózou, neboť tento nedospělý hrdina se rozhodne na vlastní pěst vypátrat, kdo mu tak brutálním způsobem převrátil život. Krev byla náš pilotní projekt a neuměli jsme ji ještě efektivně nabídnout. Ale věříme, že si i tato kvalitní próza časem najde víc čtenářů než doposud.

Vydali jste také Wellsovy Dědice budoucnosti. Proč jste sáhli až po třetím svazku v sérii?

První dva svazky vydal koncern Albatros Média, na vydání třetího však nakonec rezignoval. Shodou okolností jsem se podílel na překladu druhého svazku a přeložil i prózy pro třetí svazek. A tak když už jsme měli edici Malina Books, zařadili jsme ho do ní ve stejné grafické úpravě, aby Wellsovi příznivci dostali to, co jim bylo slíbeno. Vydání tohoto titulu bylo spíše pragmatické, ale čtenáři náš krok očividně ocenili.